11. říjen se od roku 1988 připomíná jako Coming Out Day. Vznikl rok po velkém pochodu za práva gayů a leseb ve Washingtonu (1987), kdy se LGBTQ+ komunita ukázala jako silná a odhodlaná síla.

Když jsme byli malí, všechno bylo dobrodružstvím. Vyskočit z houpačky v nejvyšším bodě, prolézt starý sklep, zkusit, jestli se dá jíst tráva. Nešlo o cíl, šlo o samotný okamžik objevování. Pak jsme vyrostli – a společnost nám šeptala: "Tohle už nedělej, tady máš hranice." Naučili jsme se držet se chodníků a vyhýbat neznámým cestám. Ale někde...

Když mluvíme o BDSM, lidé si často představí biče, pouta a masky. Ale kdo se zastaví hlouběji, zjistí, že to, co skutečně drží celý ten svět pohromadě, není ani kůže, ani provazy. Je to něco, co není vidět, a přesto je to nejpevnější pouto ze všech: důvěra.

Když se řekne "petplayer", většina lidí si okamžitě představí někoho, kdo si nasadí psí masku, zaleze na čtyři a nechá se vodit na vodítku. Na první dojem možná směšné, možná pobuřující. Ale jen málokdo se zastaví a položí si jednoduchou otázku: proč by tohle někdo dělal? A právě tam, v té otázce, se otevírá celé téma – mnohem...

Ve světě BDSM jsme zvyklí držet otěže pevně v rukou. Vytváříme scénáře, stanovujeme hranice, pečlivě připravujeme každou rekvizitu i každý dotek. Věříme, že jsme připraveni. Ale realita má svůj vlastní scénář a ten si neptá, jestli jsme zrovna uprostřed hry nebo na jejím začátku. Někdy prostě vstoupí do místnosti bez pozvání – a přinese s sebou...

V moderní společnosti je role Dominy často spojována s vizuálními symboly moci a kontroly. Kožené oblečení, bič a přísný výraz jsou povrchními znaky něčeho mnohem hlubšího a komplexnějšího. Domina však není jen postava z fantazie – může se stát šedou eminencí v životě svých klientů. Jejím úkolem není pouze vést, ale i nenápadně ovlivňovat. A právě...

Ve svých životech jsme mnohdy nuceni potlačovat svá přání, touhy nebo i strachy. Možná se zpočátku zdají být neškodné a možná i lákavé. Nemáme zprvu pocit, že je na nich něco špatného. I když… reálně se někde hluboko v nás ozývá slabý hlásek nesouhlasu.

Tato slova patří Tobě, který mi svěřuješ svoji důvěru. Cítím naléhavou potřebu něco říct. Něco, co možná nikdy neuslyšíš. Něco, co zůstává často skryté za pohledy, gesty, doteky...

Kdysi jsem si myslela, že jako dominantní osobnost mám všechno pod kontrolou. Že se mi nemůže stát, abych přehlédla varovné signály, které by upozorňovaly na něco škodlivého. Že umím rozpoznat rozdíl mezi vzrušujícím odevzdáním a nebezpečnou závislostí, dřív, než bude pozdě.

Začátek cesty, která mohou změnit pravidla hry.