Zdravý D/s vztah vs. toxická závislost na domině aneb: Když důvěra přeroste v past

Kdysi jsem si myslela, že jako dominantní osobnost mám všechno pod kontrolou. Že se mi nemůže stát, abych přehlédla varovné signály, které by upozorňovaly na něco škodlivého. Že umím rozpoznat rozdíl mezi vzrušujícím odevzdáním a nebezpečnou závislostí, dřív, než bude pozdě.

Mýlila jsem se…

Právě proto píšu tento článek. Nikoliv proto, abych varovala pouze submisivní partnery, ale má být upozorněním i pro ty dominantní. Toxický vztah v rámci D/s dynamiky může vzniknout na jakékoli straně. Bohužel k tomu může docházet tak nenápadně, že si toho člověk povšimne až tehdy, kdy mu situace pomalu přerůstá přes hlavu.

Pojďme se společně podívat na tenkou hranici mezi vášní a manipulací.

Kde končí zdravý vztah D/s a začíná závislost?

D/s vztah, pokud je postaven na pevných základech, dokáže být hluboce naplňující, bezpečný a umí naplno rozvíjet obě strany. Ale co vlastně znamená "zdravý vztah"?

Z mých zkušeností vyplývá pár základních principů, které by nikdy neměly chybět:

Vzájemný respekt: V D/s vztahu nikdo není "víc" nebo "míň". I když si hrajeme s mocí, respekt jeden k druhému zůstává elementární hodnotou.

Důvěra: Hluboká a upřímná. Submisiv musí věřit, že dominant jeho hranice ctí a nebude zneužívat svého postavení. Dominant musí vědět, že submisiv jeho vedení podstupuje dobrovolně.

Konsensualita: Všechny aktivity jsou předem dohodnuté a oboustranně odsouhlasené. Nic se nesmí odehrávat bez předchozího souhlasu. Žádné výjimky v tomto případě neplatí.

Otevřená komunikace: Partneři spolu otevřeně mluví o svých pocitech, potřebách a hranicích. Beze strachu, že vyslovení pochybností znamená slabost nebo neposlušnost.

Následná péče (Aftercare ) Po D/s seanci následuje péče a podpora pro integraci prožitků a upevnění důvěry. Může mít různé podoby. Od rozhovoru, až po fyzický kontakt.

Uvězněná ve vlastní roli: toxický d/s vztah zblízka

Jak už jsem uvedla v úvodu, opírám o vlastní zkušenost. Jsem domina. Nyní silná, zodpovědná a sebevědomá. Naneštěstí v té době nebyly dostupné žádné informace o zdravých D/s vztazích. Možná i z toho důvodu jsem se i já tehdy ocitla v situaci, kdy mě submisivní partner začal pomalu a nenápadně dostávat do pozice, která mi ve svých důsledcích brala energii, čas a radost. Ale především svobodu.

Začalo to drobnostmi, které pro mě však měly být varováním:

Nevtíravé zprávy mimo dohodnutý čas, nečekané telefonáty s otázkami, zda jsem v pořádku, co právě dělám, proč neodepisuji. Připadalo mi to milé. Starostlivé…

Jenže tyto drobnosti se začaly stupňovat:

Posílal mi fotky oltářů, které doma vytvářel – svíčky, květiny, moje fotografie… Zprávy byly čím dál tím více frekventovanější a jejich obsahem byla často jeho vlastní fotodokumentace, vyjadřující jeho oddanost a podřízenost směrem ke mně. Ano, bylo to zvláštní, ale říkala jsem si, že je to jeho způsob vyjádření úcty. Neuvědomovala jsem si, že pokud se někdo začne ztrácet ve své roli a staví jiného na piedestal, aniž by respektoval jeho hranice, je to důrazný varovný signál.

Bohužel nezůstalo jen u toho:

Postupně přicházely výčitky a citové vydírání ve stylu: … jak je beze mě ztracený…, proč mu nenapíšu častěji…, že mě musí co nejdříve vidět…, jak ho trápí má nepřítomnost, tak moc, že nemůže spát, jíst, ani normálně fungovat. A nakonec přišla slova, která mě donutila zastavit se: Byla to výhrůžka, že pokud ho opustím, tak si ublíží.

Najednou jsem věděla, že už nejde o hru. Uvědomila jsem si, že jsem to nechala zajít příliš daleko.

Zlomila jsem pouta, která svazovala nás oba

Ocitla jsem se v pasti. Uvězněná ve vztahu, který už jen bral a nic nevracel zpět. Můj subík mě potřeboval víc, než jsem mu mohla nebo chtěla dát. A já se propadala do pozice někoho, kdo nemá vlastní prostor, kdo se neustále nedobrovolně přizpůsobuje a pomalu ztrácí sám sebe.

Bouřilo se ve mně mé sebeuvědomění, kým ve skutečnosti jsem. Věděla jsem, že musím něco udělat. A rychle. Díky své nezlomné povaze a síle mysli jsem se nakonec dokázala vymanit.

Sešli jsme se na neutrální půdě. Bez masky, bez rolí. Mluvila jsem jasně, pragmaticky a k jádru problému. Popsala jsem rozdíl mezi zdravým vztahem, který podporuje růst a svobodu, a tím, co se z nás dvou stalo – závislost, manipulace, bolest. Řekla jsem mu, že každý musí nést odpovědnost za svůj život. I submisiv. A že tento vztah musíme ukončit, protože jinak zničí nás oba.

Bylo to těžké. Viděla jsem, jak odchází zlomený. A přesto jsem cítila úlevu. Poprvé po dlouhé době jsem měla prostor znovu se nadechnout. Konečně jsem mohla být sama sebou. Čas od času se ozval a tehdy jsem na něm viděla pokroky, které se viditelně projevily na jeho chování. Tím, že jsem ho nasměrovala k tomu, aby dokázal pojmenovat a přijmout svůj problém, stal se jiným člověkem.

Poučení? Nikdy neztrácej sám sebe

Tento můj příběh se odehrál na samém začátku mé cesty do BDSM světa. Byla jsem plná nadšení, ale neměla jsem takové zkušenosti, jako mám dnes. Nebylo s kým se poradit ani sdílet znalosti. Dostalo se mi tvrdého ponaučení, avšak zároveň velmi cenné zkušenosti. Dnes vím, že síla dominanta není v tom, kolik toho unese, ale v tom, kdy dokáže říct: "Tady končí hra. Musím chránit i sebe."

Toto poselství bych chtěla předat i tobě, kdo právě čteš tato slova:

"Zdravý D/s vztah ti nikdy nevezme tvou identitu."

"Neboj se stanovit si hranice, naslouchej svým pocitům."

"Nenech se vtáhnout do pavučiny manipulací a iluzí."

"Každý vztah, nejen ten D/s, by měl být prostorem růstu, respektu a důvěry. Pokud se v něm kdokoli ztrácí, něco není v pořádku. Neměl by být místem či předmětem utrpení a manipulací."

Nyní jsem plně přesvědčena o tom, že bych se znovu do takové situace nedostala. Díky zkušenostem, které jsem nabyla za léta praxe. Paradoxně mi tento toxický vztah mnohé ukázal. Pomohl mi pochopit, že naše síla není v rolích, ale především v naší schopnosti naslouchat sobě i druhým. Tato získaná poznání mi pomohla jasně vidět rozdíl mezi zdravou dynamikou a nebezpečím závislosti…

Alex...