„Všichni lžou.“ – Aneb pravda a iluze v BDSM světě

Slavná věta Dr. House "Everybody lies." nezní jako pouhá provokace. Je to diagnóza lidské povahy. A čím déle člověk pracuje s lidmi – obzvlášť v tak intimní a extrémně důvěrné sféře, jako je BDSM – tím víc si uvědomuje, že tahle věta není cynismus. Je to realita.

Kdo lže a proč?

Všichni lžeme. Submisivní, dominantní, switch, pozorovatelé i edukátoři. Lžeme sobě i druhým. A nemáme z toho nutně špatný pocit. Někdy je to tak přirozené, že si to ani neuvědomujeme. Lžeme, protože pravda by bolela příliš. Lžeme, protože si tak chráníme vlastní zranitelnost.

BDSM svět má své masky. Submisivní tvrdí, že "všechno zvládne", i když jeho tělo (nebo duše) křičí opak. Dominantní se tváří, že má vše pod kontrolou, i když jeho nejistoty tiše vřeští z pozadí. Oba se bojí být odhaleni. Oba věří, že když se ukážou bez masky, ztratí respekt.

Jenže... BDSM odhaluje. Ne tělo – ale pravdu. To je jeho podstata. Čím víc se skrýváme za role, čím víc si sami sobě lžeme, tím méně dokážeme prožít to, co BDSM skutečně nabízí.

Jak House odhaloval lháře

Dr. House je sice fiktivní postava, ale na jeho výroku je spousta pravdy. Nepotřebujeme být géniové medicíny, abychom si uvědomili, že lidé lžou, často proto, aby ochránili své zranitelné já. House nikdy nevěřil tomu, co mu pacienti říkali. Proč? Protože věděl, že lidé lžou, aby si zachovali svou verzi reality. Nezáleželo na tom, jak přesvědčivě se tvářili. House hledal důkazy, ne příběhy. Dával si pozor na detaily, které prozrazovaly skrytou pravdu. Nebál se být nekompromisní – jeho cílem nebylo lichotit, ale najít jádro problému.

V BDSM světě je to podobné. Někdy stačí pozorně sledovat, jak se člověk chová mimo scénu. Naslouchat tomu, co neříká. Vidět drobné známky nejistoty, které zůstávají skryté za velkými slovy. Odvaha odhalit lež není o souzení, ale o tom pochopit pravdu pod povrchem. Stejně jako House, ani my bychom se neměli nechat obalamutit první vrstvou.

Jak rozpoznat lež a pracovat s ní

Rozpoznat lež není o konfrontaci. Je to o vytvoření prostoru, kde může být pravda přijata bez obav. Jedním z nejjednodušších způsobů je klást otevřené otázky a věnovat pozornost nesouladu mezi slovy a gesty. Pokud například někdo říká "jsem v pohodě", ale tělo je napjaté a pohled uhýbá, je to signál, že něco nesedí.

Nabídnout bezpečný prostor pro pravdu znamená vyjádřit pochopení a přijetí. Místo otázky "Proč jsi lhal?" je vhodnější říct: "Vím, že někdy je těžké mluvit o tom, co cítíš. Chci ti dát prostor být upřímný."

Rozbití strachů – cesta k autenticitě

Lhaní často vychází ze strachu. Strachu z odmítnutí, zranitelnosti nebo ze ztráty kontroly. Když tyto strachy rozpoznáme, můžeme na ně reagovat soucitně. V BDSM vztazích to znamená vytvořit prostředí, kde zranitelnost není považována za slabost, ale za odvahu.

Přijetí strachu a upřímnost o něm jsou klíčem k autenticitě. Může to znít jako klišé, ale pravda má skutečně osvobozující účinek. Často, když druhý ucítí, že je přijat se svými slabostmi, odváží se sundat masku a ukázat svou pravou tvář.

Odvaha být syrový

Říct pravdu, i když bolí, znamená dát se všanc. Sundat tu poslední vrstvu, která nás chrání před světem. Přiznat, že nejsme dokonalí, že nejsme ti, za které se tak urputně vydáváme. V BDSM je to umění. Odvaha přiznat: "Nejsem tak silná, jak se tvářím." nebo "Mám strach, že tě ztratím."

Být syrový znamená přiznat vlastní křehkost. A právě v tom je síla. Když si přestaneme hrát na to, že jsme neprůstřelní. Když si dovolíme být opravdoví.

Pravda v BDSM není slabost

Lhaní je snadné. Pravda je těžká. Přijmout vlastní pocity a přiznat je někomu jinému je v BDSM akt nejvyšší důvěry. A to je paradox – hra na bolest, kontrolu a moc je vlastně o zranitelnosti.

Kolik dominantů si přizná, že jsou na svých subech citově závislí? Kolik submisivních dokáže říct, že touží po něčem víc než jen po fyzickém aktu? A kolik z nás dokáže otevřeně přiznat, že ta hra, kterou hrajeme, je někdy jen maska pro strach z odmítnutí?

Kdy přestaneme hrát na to, že si nehrajeme?

BDSM má schopnost odkrýt nás až na dřeň. Ale jen pokud si to dovolíme. Jen pokud přijmeme, že nejsme dokonalí. A že někdy potřebujeme víc než jen roli, kterou jsme si sami pro sebe vytvořili.

House měl pravdu – všichni lžou. Ale v BDSM máme šanci přestat. Máme šanci být opravdoví. Proč si na něco ještě hrát?