Sadismus napříč dějinami

Sadistou se označuje člověk, kterému činí sexuální potěšení způsobovat druhým bolest.

Temná touha po moci a utrpení. Impuls, starý jako lidstvo samo. Sadismus. Slovo, které vyvolává silné emoce, a přesto... co o něm vlastně víme? Vydejte se s námi na cestu historií, kde odhalíme kořeny, projevy a proměny tohoto kontroverzního fenoménu. Pojďme se ponořit do fascinující a znepokojivé historie sadismu a společně poodhalit tajemství kolem některých známějších i méně známých osobností, které prosluly sadistickými sklony a s nimi spojenou krutostí.

Caligula – "Botička" (12-41 n.l.) byl synem proslulého římského vojevůdce Germanika. Císařem byl provolán se souhlasem senátu po smrti císaře Tiberia. Zpočátku byl velmi oblíben a je dost možné, že tomu tak bylo i díky jeho slavnému otci. Jisté je, že počátek jeho vlády byl milován jak senátory a pretoriány, tak obyčejným lidem. Lid uplácel nákladnými hrami, pretoriány významnými posty. Senátorům se velmi ulevilo, že nenáviděný Tiberius konečně zemřel, jelikož trpěl stihomamem a mnoho jich nechal povraždit. To se zhruba po půl roce od Caligulova nástupu na císařský trůn náhle změnilo. Dnes už se nedozvíme skutečný důvod, proč se jeho krátká vláda najednou obrátila v teror, ani proč se Caligula začal chovat jako psychopat a šílenec. Teorií existuje několik. Někteří historikové uvádějí, že prodělal zápal mozkových blan a jiní, že se u něj projevila paranoia, podobně jako u Tiberia. Je však téměř jisté, že jeho vládnutí provázely výrazné sklony k sadismu, homosexualitě a údajně také k incestním vztahům s vlastními sestrami. Na sexuální podtext ukazuje také fakt, že si k sobě zval vysoce postavené muže a jejich manželky si za bezmocného přihlížení jejich manželů odváděl do ložnice k sexuálním hrám. Caligula se vyžíval v mučení, kterému rád přihlížel, nebo se ho sám účastnil. Ve svém pomatení mysli se prohlásil za boha a svému oblíbenému koni Incitatovi nechal vystavět mramorovou stáj a vybavit ji dokonce nábytkem. Téhož koně měl v úmyslu jmenovat římským konzulem. Po hrůzovládě trvající necelé 4 roky byl zavražděn ubodáním pretoriány.

Gilles de Rais (Retz) - "Modrovous" (1404–1440) bojoval ve stoleté válce po boku Jany z Arku, jíž byl ochráncem. Za svoji statečnost byl králem jmenován maršálem Francie. Po smrti Jany z Arku byl naprosto zdrcen jejím odchodem. Byla to pro něj taková rána, že opustil vojenskou kariéru a zcela se stáhl do ústraní. Zprvu se věnoval umění, vědě a alchymii. Není zcela jisté, kdy přesně se projevila Raisova deviace, ale uvádí se, že v něm mohla začít doutnat v důsledku bolesti nad ztrátou zbožňované Jany. Definitivně zapudil Boha, což pravděpodobně vedlo k tomu, že propadl černé magii a nekromancii. Konkrétně se uchyloval k zaříkávání démonů a vzývání Lucifera. Odvrácení se od Boha v té době značilo kacířství. Dějiny ho popisují jako pedofilního nekrosadistu. Především kvůli jeho ohavným vraždám, kterých se dopouštěl na malých chlapcích. Údajně viděl v jejich nevinných očích upálenou Janu a mstil se za její smrt. Toto konkrétní tvrzení však není podloženo dochovanými fakty. Sadistické zvrhlosti, mnohdy se sexuálním podtextem, které tato lidská zrůda páchala na nevinných dětech, zde ani náznakem nechci zmiňovat! Oběťmi jeho monstrózních zvrhlostí mělo být řádově stovky chlapců. Přesný počet není znám. Za ohavné vraždy dětí, čarodějnictví, vyvolávání démonů, kacířství a uctívání ďábla byl odsouzen k smrti oběšením a popraven. Historie jej uvádí jako jednoho z prvních satanistů a sériových vrahů.

Vlad III. - "Napichovač" (Ţepeş) 1431–1476/77 byl neuvěřitelně krutý valašský kníže. Byl schopným vojevůdcem a nelítostným bojovníkem proti Turkům. Spisovatel Bram Stoker použil Vlada III. jako předlohu pro postavu hraběte Draculy ve svém literárním díle "Dracula". Skutečný Vlad Tepes s přehledem překonával i tohoto krvežíznivého netvora. Nacházel potěšení v krutostech a liboval si především ve zvlášť ohavném a krutém způsobu popravy – narážením na kůl. Bezcitný kníže se však vyžíval i v jiných způsobech zabíjení a mučení. Svým obětem s potěšením vypichoval oči, stahoval je z kůže, odřezával nos nebo uši, opékal je nad ohněm, zaživa vyřezával pohlavní orgány nebo vnitřnosti, vařil je v kotlích, ženám odřezával prsy nebo vyjímal nenarozené děti z dělohy. Tyto zvrácené způsoby údajně rád používal také při jídle, kdy si nechal servírovat pokrmy, a přitom se zájmem sledoval nesmírná utrpení mučených. Má se také za to, že dosahoval sexuálního uspokojení právě při podobných zvrhlých ohavnostech. Počet umučených Vladem Napichovačem se odhaduje na vyšší desítky tisíc.

Kateřina Bechyňová z Lažan - "Krvavá Kateřina" nebo také česká Báthoryová (? – 1534) po svatbě přijala Kateřina nové jméno Bechyňová z Lažan. Její manžel Jan Bechyně byl jmenován purkrabím na Karlštejně a z toho důvodu byl nucen své povinnosti vykonávat právě tam. Zpočátku jej Kateřina na cestách doprovázela, avšak poté raději zůstávala sama na jejich tvrzi v Pičíně, kde za nepřítomnosti manžela panství spravovala. Kateřina zde vládla pevnou rukou a své poddané velmi přísně trestala, jelikož se u ní začaly projevovat sadistické sklony. Vyžívala se v týrání zvířat, ale především lidí. Zvlášť měla zálibu v týrání děveček. Nařizovala jim, aby se vzájemně bily do krve, nožem rozřezávala kůži, sypala do otevřených ran sůl, bičovala je, nechala jim sedrat kůži, polévala je vroucí vodou nebo horkým máslem, nařizovala také stahování z kůže. Údajně při těchto zvěrstvech cítila sexuální vzrušení. Mnoho z nich toto mučení nepřežilo. Bylo jí prokázáno 14 úmyslných usmrcení, ale pravděpodobné je, že jich bylo mnohem více. Přesný počet není znám. Na popud Václava Hájka z Libočan byl zahájen s Kateřinou soud a ten nakonec rozhodl pro smrt vyhladověním. Následně ji uvěznili ve věži Mihulce na Pražském hradě, kde po čtrnácti dnech utrpení zemřela.

Alžběta Báthoryová - "Krvavá hraběnka, Čachtická paní" (1560-1614) existují různé teorie o hrůzných skutcích této uherské šlechtičny. Nicméně historie zmiňuje, že v celém rodu Báthoryů se objevovaly jisté prvky krutosti a sadismu. Násilné chování a patologické vzorce díky příbuzenským svazkům bylo výrazným rysem prolínajícím se celou rodovou linií. Alžběta proto díky těmto rodovým dispozicím zdaleka nebyla sama. Stala se nejznámější postavou tohoto mocného uherského rodu, právě díky svým zločinům, ze kterých byla usvědčena. Některé prameny uvádějí, že byla pouhou obětí politického boje mezi sedmihradskými knížaty, či zájmu o její majetky. Přesto je zřejmé, že trpěla sadistickými sklony a sexuálními úchylkami. Své poddané – zvlášť dívky, krutě mučila. V mrazu je polévala studenou vodou, píchala jehly pod nehty, pálila hořícími svíčkami nebo vkládala žhavá železa do genitálií. Je však velmi nepravděpodobné, že by se koupala v panenské krvi, jak je s ní často spojováno. Mladé dívky získávala do svých služeb pod záminkou služby a vzdělání prostřednictvím svých přisluhovačů. Měli je také unášet z domovů, nebo odchytávat na cestách. Nešlo přitom vždy jen chudé dívky, ale jednalo se také o děvčata z chudších šlechtických rodin. Mnoho mladých dívek měla umučit v Čachticích a Sárváru (Maďarsko), ale i v Prešpurku (nynější Bratislavě) a Vídni. Počet jejich obětí se různí. Odhaduje se, že jich měla mít na svědomí mezi 80 až 650. Za své zločiny byla doživotně internována na čachtickém hradě, kde po třech letech zemřela v úplném osamocení.

Julio Caesar markýz d'Austria (1584-1609) byl nemanželským synem Rudolfa II. Během dospívání Julio holdoval alkoholu, navštěvoval nevěstince a projevoval se velmi násilnicky. Císař poté vybral synovi jako sídlo Český Krumlov. Právě zde markýz nejvíce ukázal svoji brutální povahu a pro krumlovské obyvatele byl vyloženě postrachem. Rvačky, násilnosti a loupeže byly na denním pořádku. Císař však nad jeho sklony k násilí stále přivíral oči a nechal jej zavřít do kláštera, který však záhy opustil a vrátil se do Krumlova. Zde surově zbil a pobodal svou mladičkou milenku Markétu, a protože po útoku nejevila známky života, vyhodil ji z okna. Dívka však jako zázrakem přežila a s nevýslovnou námahou a vypětím sil se vrátila domů. Po jejím uzdravení Julio vyžadoval, aby ho opět navštívila, a to přes výslovný nesouhlas jejích rodičů. Aby ji přinutil dal otce uvěznit. Pod pohrůžkou otcova oběšení nakonec dívka podlehla a po několika týdnech otálení se ke svému trýzniteli vrátila. Toto rozhodnutí ji stálo život. Pološílený a opilý mladík nejprve zaútočil na strážného, kterého pobodal a následně obrátil svůj hněv proti nebohé dívce. Napadl ji nožem s nevýslovnou brutalitou. Údajně přišla o zuby, uši a oko. Tělo pak rozřezal na kusy. Po tomto hrůzném činu nechal císař Rudolf II. syna doživotně uvěznit na zámku v Českém Krumlově. Jeho stav se pravděpodobně díky naplno propuknuvší schizofrenii den ode dne zhoršoval. Přestal dbát na osobní hygienu a v plné síle se dostavily návaly vzteku, kdy ničil vše kolem sebe. Potíral se vlastními výkaly a krví vytékající z ran, které si sám způsoboval. Nevycházel z komnaty, z níž se šířil zápach po celém zámku a sloužící se báli přiblížit. Zemřel udušením po necelých 16 měsících svého uvěznění.

Anna Rozina Listiusová - "Šintavská čarodějnice" (1583-1643) byla současnicí Alžběty Báthoryové. Byly nejen přítelkyně, ale také byly nějaký čas společně vězněny v podzemí čachtického hradu, a to za téměř totožné skutky, které páchaly na svých poddaných. Anna Rozina Listiusová se počátkem 17. století dopouštěla stejných zločinů, jako Báthoryová. Těšilo ji mučení služebnictva a svých poddaných, čímž mezi obyvatelstvo zasévala strach a hrůzu. Přitom nebrala žádné ohledy na pohlaví ani věk. Mezi jejími oběťmi byly ženy, muži, starci i děti které vlastnoručně ubíjela lopatou, nebo kladivem. Dokonce měla ubít miminko své služebné, v kolébce, protože ji rušilo svým pláčem. Údajně se při pohledu na krev a mučení dostávala do transu, dost možná i sexuálního. Obklopovala se lidmi, kteří praktikovali čarodějnictví a uctívali démony. Dokonce měla mít podíl na smrti svého prvního manžela, kterého údajně otrávila. Bylo jí prokázáno 12 vražd umučením, ale odhady jsou mnohem vyšší. Jelikož měla být Báthoryovou ve společném žaláři varována, byla na základě těchto upozornění po svém propuštění ve svém dalším zvrhlém počínání velmi opatrná. Pro své zvrácenosti a zvěrstva si vybírala chudé poddané a služebnictvo, které nikdo nehledal. Mrtvoly nechala pohřbívat tajně, a pokud se přece jen někdo sháněl po svých příbuzných, nařídila rozhlásit, že podlehli nakažlivým chorobám, aby unikla podezření. Tato taktika ji nějakou dobu vycházela, dokud přece jen nesklapla past. Fatální chyby se nakonec dopustila tím, že využila příležitosti mučit dívku z nižší šlechty, které se jako zázrakem podařilo uprchnout. Nakonec však těžkým následkům nelidského zacházení podlehla. Avšak veřejnost i vyšší šlechta se díky jejímu svědectví které před svým skonem učinila dozvěděli, jak ohavné skutky Anna Rozina páchala. Byla odsouzena k trestu smrti stětím a ke ztrátě majetku. Avšak jelikož její příbuzní měli na panovnickém dvoře velký vliv, císař Ferdinad III. ji na jejich přímluvu omilostnil a přikázal, aby ji izolovali na Šintavském hradě, kde svůj zvrácený život dožila v úplném zapomnění.

Markýz de Sade (1740- 1814) legendami opředený francouzský aristokrat, jenž se "proslavil" dlouhou řadou skandálů. Jeho život provázelo, pohrdání, fyzické i psychické týrání a krutá poživačnost. Vyžíval se v ubližování a trýznění žen i mužů, přičemž se sexuálně uspokojoval. Objekty jeho zvrhlé touhy byly obvykle najaté prostitutky, které surově bičoval a týral. Na jeho návrhy s vidinou rychlého výdělku přistoupila i pradlena, kterou zhýralý markýz připoutal k posteli a následně tvrdě zbičoval. Do způsobených ran pak vléval horký vosk. Na svém sídle držel mladé dívky, které využíval ke svým zvráceným praktikám za vydatné pomoci svého sluhy, který měl při následných orgiích markýze sexuálně uspokojovat. Oběma hrozil trest smrti za sodomii, avšak podařilo se jim uprchnout. Markýz byl několikrát odsouzen a vězněn v několika žalářích za netradiční sexuální praktiky a sadistické zacházení jak s prostitutkami, tak i s náhodnými milenkami. Na svém panství sváděl mladinké služky, které vlákal do svých osidel. Znovu přišel na řadu bič, provazy, háky a různá jiná mučidla. I tyto dívky týral a nutil k naprostým bizarnostem v oblasti sexu. Období na svobodě se střídala s vězněním, během nichž postupně vznikala literární díla, do kterých promítal své sadistické choutky a zvrhlé perverze. V Bastile napsal román 120 dnů Sodomy. Po propuštění se mu podařilo zdánlivě začlenit do společnosti, avšak za účast v královské gardě mu hrozila gilotina, které o vlásek unikl jen díky povstání proti Robespierrovi. Krátce nato je znovu zatčen za vydání knih "Justina čili Prokletí ctnosti" a "Julietta aneb Zdar neřesti" a tentokrát je umístěn do ústavu pro choromyslné, kde také nakonec v 74 letech umírá. S přestávkami strávil ve vězeních téměř 30 let života.

Co říci závěrem? Dnes už je těžké přesně určit, do jaké míry se na tato lidská monstra podepsal duch doby, ve které žili, neboť byla zjevně krutá a plná násilí. Přesto se dá s jistotou říci, že se v mnohém vymkli kontrole. Dali průchod svým nízkým pudům, které je naplňovaly uspokojením a činily jim potěšení z utrpení druhých. A svědomí? To v jejich zvrácených duších a pomatených myslích nemělo místo…

Seznam použitých zdrojů (ISO 690)

Caligula

• SUETONIUS. Životopisy dvanácti císařů. Překlad Bohumil Ryba. Praha: Svoboda, 1974.
• DIO CASSIUS. Římské dějiny. Překlad Petr Vavroušek. Praha: Arista, 2013.
• SENECA, Lucius Annaeus. O hněvu (De Ira). Překlad Jan Křesadlo. Praha: Vyšehrad, 2001.
• HOT HISTORY. Caligula: Decadence and Despotism. Hot History [online]. [cit. 18. 4. 2025]. Dostupné z: https://hothistory.substack.com/p/caligula-decadence-and-despotism

Gilles de Rais

• BATAILLE, Georges. The Trial of Gilles de Rais. San Francisco: Amok Press, 1991. ISBN 1878923021.
• LESSONS FROM HISTORY. Gilles de Rais: A Sadistic Child Killer in 15th Century France. Medium [online]. 2021 [cit. 18. 4. 2025]. Dostupné z: https://medium.com/lessons-from-history/gilles-de-rais-a-sadistic-child-killer-in-15th-century-france-eda81a007c4e
• JONES, Shannon. The Lives and Crimes of Gilles de Rais and Elizabeth Bathory. California State University, 2018. [online]. Dostupné z: https://scholarworks.calstate.edu/downloads/00000262d

Vlad III. Ţepeş

• STOKER, Bram. Dracula. London: Archibald Constable & Co., 1897.
• WILKINSON, William. An Account of the Principalities of Wallachia and Moldavia. London: Longman, 1820.
• PBS FRONTLINE. The Real Dracula. PBS.org [online]. 2003 [cit. 18. 4. 2025]. Dostupné z: https://www.pbs.org/frontlineworld/stories/romania/dracula1.html
• TOOLIFY. The Bloodthirsty Legacy of Vlad the Impaler. Toolify.ai [online]. 2024 [cit. 18. 4. 2025]. Dostupné z: https://www.toolify.ai/ai-news/the-bloodthirsty-legacy-of-vlad-the-impaler-a-terrifying-tale-of-sadism-2115180

Kateřina Bechyňová z Lažan

• WIKIPEDIE. Kateřina z Komárova. In: Wikipedie: Otevřená encyklopedie [online]. [cit. 18. 4. 2025]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kate%C5%99ina_z_Kom%C3%A1rova
• APFEL, Vladimír. Ďábel v brokátu: Bestiální zločiny urozené Kateřiny z Komárova. Stoplusjednička [online]. Extra Publishing, 2022 [cit. 18. 4. 2025]. Dostupné z: https://www.stoplusjednicka.cz/dabel-v-brokatu-bestialni-zlociny-urozene-kateriny-z-komarova
• REFLEX. Největší česká sadistická vražedkyně Kateřina z Komárova. Reflex.cz [online]. CNC, 2021 [cit. 18. 4. 2025]. Dostupné z: https://www.reflex.cz/clanek/fotogalerie/105645/nejvetsi-ceska-sadisticka-vrazedkyne-katerina-z-komarova-za-brutalni-vrazdy-cekala-slechticnu-smrt-hladem.html
• DVOJKA – Český rozhlas. Kateřina z Komárova. Česká "Čachtická paní". Dvojka.rozhlas.cz [online]. [cit. 18. 4. 2025]. Dostupné z: https://dvojka.rozhlas.cz/katerina-z-komarova-ceska-cachticka-pani-8939187
• DOTYK. Karlštejnská bestie: Sadistickou šlechtičnu zazdili. Dotyk.cz [online]. [cit. 18. 4. 2025]. Dostupné z: https://www.dotyk.cz/magazin/katerina-z-komarova-30000518.html
• SVĚT ŽENY. Kateřina z Komárova: Krutá šlechtična řádila na tvrzi v Pičíně. Svetzeny.cz [online]. [cit. 18. 4. 2025]. Dostupné z: https://www.svetzeny.cz/pribehy/katerina-z-komarova-kruta-slechticna-radila-na-tvrzi-v-picine-poddane-nechavala-stahovat-z

Alžběta Báthoryová

• KOČIŠ, Jozef. Alžbeta Báthoryová a palatín Thurzo: Pravda o čachtickej panej. Bratislava: Perfekt, 1993. ISBN 978-80-8046-019-2.
• HISTORY EXTRA. Elizabeth Báthory: a 17th-century 'serial killer'. Historyextra.com [online]. [cit. 18. 4. 2025]. Dostupné z: https://www.historyextra.com/period/early-modern/elizabeth-bathory-who-crimes-serial-killer/
• JONES, Shannon. The Lives and Crimes of Gilles de Rais and Elizabeth Bathory.

Don Julius Caesar d'Austria

• TINDERPARK. Don Julius Caesar d'Austria. Tinderspark.weebly.com [online]. 2023 [cit. 18. 4. 2025]. Dostupné z: https://tinderspark.weebly.com/blog/great-maniacs-of-17th-c-history-1-don-julius-daustria
• EUROPE BETWEEN EAST AND WEST. Don Julius Caesar d'Austria. Europe Between East and West [online]. [cit. 18. 4. 2025]. Dostupné z: https://europebetweeneastandwest.wordpress.com/tag/don-julius-caesar-daustria/

Anna Rozina Listiusová

• HRADY-ZÁMKY.SK. Anna Rosina Listhius. In: Panovníci a osobnosti – Hrady a zámky na Slovensku [online]. [cit. 18. 4. 2025]. Dostupné z: https://www.hrady-zamky.sk/panovnici/42-anna-rosina-listhius/
• SLOVANDER.SK. Šintavská bosorka Anna Listhiusová. Horšia ako Báthoryčka? In: Slovander – Tajomnô [online]. 9. 7. 2021 [cit. 18. 4. 2025]. Dostupné z: https://slovander.sk/tajomno/sintavska-bosorka-anna-listhiusova-horsia-ako-bathorycka/

Markýz de Sade

• DE SADE, Donatien Alphonse François. 120 dní Sodomy. Praha: Volvox Globator, 2001.
• GAYARD, Laurence. Marquis de Sade. Paris: Gallimard, 1994.
• SMITHSONIAN MAGAZINE. Who Was the Marquis de Sade? Smithsonianmag.com [online]. 2011 [cit. 18. 4. 2025]. Dostupné z: https://www.smithsonianmag.com/history/who-was-marquis-de-sade-180953980/
• BRITANNICA. Marquis de Sade. Encyclopaedia Britannica [online]. [cit. 18. 4. 2025]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/Marquis-de-Sade