Jedu naplno, abys Ty mohl letět

Tato slova patří Tobě, který mi svěřuješ svoji důvěru. Cítím naléhavou potřebu něco říct. Něco, co možná nikdy neuslyšíš. Něco, co zůstává často skryté za pohledy, gesty, doteky...

Ale Ty bys to vědět měl…

Když přicházíš a odevzdáváš se mi, vidíš mě klidnou. Pevnou. Jistou.

Díváš se na ženu, která drží otěže, udává rytmus a vytváří bezpečný prostor, v němž můžeš být sám sebou.

A možná si říkáš, že když Ty pustíš kontrolu a já ji převezmu, že si tím oba dobijeme baterky.

Jenže je to pouze jednou stranou mince.

Jedu naplno. Celou dobu.

A dělám to proto, abys Ty mohl letět.

Dominance není mojí relaxací. Je to především zodpovědnost za nás oba.

Ve chvíli, kdy přede mnou odkládáš všechny ochranné masky, které nosíš ve světě, když mi dáváš sebe takového, jaký skutečně jsi, přijímám Tvoji důvěru s úctou.

A s ní přijímám i tíhu odpovědnosti za Tebe.

Každým pohledem Ti říkám: "Jsem tady. Vedu Tě. Nepustím Tě. Můžeš se mnou vzlétnout."

Ale abys Ty mohl pustit otěže, já je musím držet o to víc pevněji v rukou.

Musím být tady a teď. Soustředěná, vědomá, vnímavá ke každému Tvému nádechu, pohybu, ke všem emocím, které v Tobě čtu.

Nevypínám.

Soustředím se.

Jedu na maximum.

A dělám to proto, aby ses Ty mohl na chvíli ztratit… a zároveň zůstal v bezpečí.

Miluju to, co dělám, avšak musím za to splácet jistý dluh. Sama sobě…

Miluju vést Tě. Miluju vytvářet prostor, kde můžeš odhodit vše, co Tě tíží.

Miluju být tou, která Ti ukáže, jak silný může být Tvůj vlastní pád ale i vzlet.

Avšak neznamená to, že mě to nestojí sílu.

Moje dominance není hra. Je to vědomá péče. Je to práce se dvěma dušemi – s mojí a Tvou.

A po každé seanci potřebuji čas, abych mohla znovu dobít sebe.

Nežádám jej po Tobě.

Netoužím po něm skrze Tebe.

Cítím jen naléhavou potřebu být sama ve vlastním tichu. V prostoru, kde můžu pustit roli, kterou pro Tebe držím.

Tvůj let je moje práce. Moje radost. Ale pořád je to výkon.

Když se mi odevzdáš, neočekávám, že mi tím dodáš sílu nebo energii.

Nečekám, že mě uzdravíš svou podřízeností nebo odevzdaností.

Tohle není obchod.

Jsem tady, protože vím, že Tě umím vést. A chci Tě vést.

Ale zatímco se Ty vznášíš, já musím stát pevně.

Zatímco Ty se ponoříš, já zůstávám bdělá.

Tvůj let je moje práce.

A přestože mě naplňuje, stojí mě část mé vlastní síly.

Nemůžeme si dobíjet baterky současně. A je to tak správně.

Vím, že to možná zní jinak, než jsi čekal.

Ale nechci, abys žil v iluzi, že si vzájemně doplňujeme energii.

Ty si ji doplňuješ.

Já Ti dávám tu svoji.

A je to v pořádku.

Protože to, co za to dostávám, není síla, kterou mi vracíš.

Mě naplňuje výraz Tvé tváře, když odcházíš s klidnou myslí. Je to chvíle, kdy vím, že jsi na chvíli zapomněl na trápení, které sis sebou přinesl. Je to okamžik, kdy vidím, že jsi našel něco lepšího v sobě samém.

A to za to stojí.

Dominance je břímě. Protože na konci noci zůstávám já.

Možná Ti to nikdy nikdo neřekl.

Dominance je jako závaží. Nevyvíjí žádný tlak na tělo, ale o to víc může tížit v hlavě a někdy i na srdci.

Jak být silná, když jsou chvíle, kdy sama potřebuji oporu?

Jak vést, když i já bych si někdy přála položit hlavu na rameno někoho jiného?

A někdy, když skončíme, zůstanu jen já.

Unavená, prázdná, tichá.

Ale nikdy litující.

Protože jsem byla ta, která Tě držela.

A v tom tkví moje síla.

A také radost.

Po seanci je mojí největší odměnou vidět Tě spokojeného.

Nabitého energií a pokojnou duší.

Když vím, že jsi na chvíli odložil bolest, se kterou jsi přišel.

Když vidím, že jsem Ti pomohla dotknout se Tvého lepšího já.

Tvůj úsměv, klid v očích, ten neslyšný okamžik, kdy s jistotou vím, že jsi v pořádku…

To je moje naplnění.

I když jsem vysílená.

A dělám to znovu a znovu s pokorou i radostí. A vždy dávám kus sebe.

Protože pořád jsem ta, která jede naplno, aby ses mohl bezstarostně vznášet.

S úctou,

Tvoje Iris