Hodně lidí se mne ptá, jaké dopady může mít na nezletilé veřejná propagace LGBTQ+ s prvky BDSM, které jsou jinak kategorizovány pod 18+, a jak tomu předejít. Ta otázka je na místě, protože se dotýká dětí, jejich vývoje a jejich psychické stability.

Otevřeš víčko a ucítíš ostrý chemický závan. Nadechneš se. Vteřiny – a tělo se uvolní, hlava se roztočí, teplo se rozlije pod kůží. Efekt je rychlý, krátký, lákavý.

Dominance není o plnění přání. Je o odpovědnosti.
A někdy právě ta největší odpovědnost začíná slovem "NE".

Na začátku je ticho. Napětí. Oči se střetnou.
V další vteřině – nečekané. Plivnutí. Přímo do tváře. Nebo do úst. Nebo na nahou kůži, která se před chvílí třásla vzrušením.

V BDSM světě, kde práce s tělem často zasahuje až pod jeho povrch, přestává běžná představa čistoty stačit. Dezinfekce rukou a pomůcek je základ. Ale pokud používáte nástroje, které pronikají do těla, přicházejí do styku se sliznicemi, nebo narušují kůži, je nutné uvažovat o sterilizaci ve smyslu zdravotnického standardu.

Subdrop, disociace, trauma-trigger a záchvat úzkosti v kontextu needle play

Ve světě BDSM se často skloňují zkratky: SSC, RACK, PRICK... Ale zatímco "bezpečně, s rozumem a konsensuálně" zní hezky na papíře, needle play, breathplay, elektro nebo katetrizace testují hranice nejen těla – ale i toho, co si vlastně představujeme pod slovem souhlas.

Proč nestačí sterilita – a jak z jehly neudělat zbraň

BDSM je pro mnoho lidí nejen způsobem sebevyjádření či naplnění specifických tužeb, ale také únikem z tíživé reality. V některých případech může působit jako prostředek uzdravení a sebepřijetí, v jiných však může prohloubit stará traumata či vytvořit nová. Jak tedy rozpoznat, kdy BDSM pomáhá a kdy škodí?

Když jméno, sebechvála ani povrchnost nenahradí skutečnou autoritu.